Žáci druhého ročníku gymnázia Žatec chodí pravidelně do místního domova seniorů. Navštěvují zde seniory, kterým se zde snaží zpříjemnit jejich pobyt. To vše provádějí pod organizací Levandule, s pomocí paní Hrádkové: “Dobrovolnický tým studentů žateckého gymnázia se po počáteční absenci části dobrovolníků velmi dobře začlenil do chodu aktivit v Domově seniorů, kde se setkávali se seniory převážně v ergo dílně, kde s nimi hráli deskové hry, karty a povídali si o životě. Myslím, že se velmi dobře podařilo propojit mládí studentů se zkušeností seniorů. Obě tyto skupiny mají vzájemný užitek ze společných rozhovorů. Dobrovolníci se také učí lépe komunikovat jak s koordinátorkou, tak s personálem, což je velmi pozitivní posun pro jejich osobní rozvoj.”
Všichni studenti do domova seniorů chodí moc rádi. Pokaždé s nimi dělají nějakou aktivitu. Mezi jejich oblíbené patří hraní karet, hry Člověče nezlob se nebo povídání, kdy se studenti dozvídají zajímavé věci ze života důchodců.
Dále jsme se zeptali členů skupiny na otázky:
“Jak tě chození do domova seniorů baví?“
“Stáří je další etapa života člověka a tím, že staří lidé jsou odkázáni na pomoc druhých a jsou vděční, když za nimi někdo přijde nebo se jim někdo věnuje a povídá si s nimi, tak si nepřipadají tak sami. Myslím si, že je to dobrá náplň toho je navštívit a vidět na nich tu radost, kdyz přijdeme.”
“Jaké z toho máš pocity?”
“Žádný člověk na světě určitě nechce být sám. Máme z toho dobrý pocit, protože vidíme tu radost v jejich očích, když přicházíme a věnujeme se jim.”
“Je to pro tebe něco nového, nebo jsi chodil/a už dřív?”
“Je to pro nás nová zkušenost. Proto se také dozvídáme spoustu nových věcí.”
“O čem si se seniory povídáte?”
“Se seniory si často povídáme o tom, co prožili a vždy nám řeknou, čemu bychom se v životě měli vyhýbat a na co se více soustředit. Také je zajímá, jaké plány máme do budoucnosti a jak se nám daří ve škole.”
“Myslíš si, že budeš chodit pomáhat I po skončení školního projektu?”
“Po skončení školního projektu už do domova seniorů nebudu docházet tak často, jako teď, ale určitě bych se tam ráda podívala znovu a opět pomohla ať už pečovatelské službě, či pouze seniorům jakožto psychická podpora a vyzpovídání.”
Moc děkujeme za rozhovor studentkám Tereze Velíškové a Tereze Bubnové.
I když to je pouze školní projekt, pro studenty je to určitě dost přínosné a skvělé do budoucího života. Jak sami zjišťují, práce se seniory není vůbec jednoduchá, ale jejich pomoc je velmi užitečná.