K dobrovolnictví mě přivedla touha zkusit něco nového a být někomu užitečná. Doučovala jsem angličtinu dvě sestry, dvojčata Barču a Adélu. Na začátku jsem měla opravdu velký strach, protože jsem nevěděla, do čeho jdu. Byla jsem nervózní z prvního setkání, přemýšlela jsem, jestli to zvládnu a jestli si sedneme. Ale pak přišly dvě usměvavé holky, se kterými jsme si sedly hned od začátku.
Postupem času jsem viděla, jak se z holek, které na začátku sotva daly dohromady větu, stávají slečny, které se nebojí mluvit, a s přehledem čtou texty v angličtině. Tenhle pokrok mě hřál u srdce a zároveň mi připomněl, jak obrovský smysl může mít obyčejná pomoc.
Dobrovolnictví mi dalo mnohem víc, než jsem čekala – nejen radost z jejich úspěchů, ale taky větší sebedůvěru, trpělivost a nový pohled na to, co všechno člověk zvládne, když se přestane bát. Myslím si, že dobrovolnictví může obohatit každého. Člověk si uvědomí, že i malá pomoc může mít velký dopad, a že někdy stačí opravdu málo – trocha času, ochoty a otevřenosti. A často se stane, že to, co jsme původně chtěli dát druhým, dostaneme nakonec zpátky – v podobě vděku, radosti a pocitu, že to, co děláme, má smysl.
dobrovolnice Sára
