Dobrovolníci v Litoměřické Diakonii hrají klíčovou roli v podpoře lidí s mentálním postižením. Pomáhají jim začlenit se do běžného života a prožívat 
stejné zážitky jako jejich vrstevníci. Díky jejich nezištné pomoci mohou naši klienti navštěvovat kulturní akce, sportovní události i další společenské aktivity, které by pro ně jinak byly nedostupné. Dobrovolníci tak přispívají k vytváření inkluzivní společnosti, kde má každý možnost zapojit se a rozvíjet své schopnosti.
Například jsme navázali spolupráci s taneční školou TAPOS, kde se naši klienti po dobu dvou let učili společenské tance za podpory dobrovolníků a zkušených lektorů. Lekce byly zakončeny slavnostním věnečkem – pro rodiče našich klientů to byl nezapomenutelný zážitek. Mnozí si nikdy nepředstavovali, že by se něco takového mohlo konat i pro jejich děti. Co je pro většinu lidí běžné, bývá pro lidi s postižením téměř nedosažitelné. A tím to nekončí – své taneční dovednosti pak klienti předvedli na plese Diakonie jako součást předtančení.
Velmi oblíbenou volnočasovou aktivitou se stal florbal, který trénujeme už třetím rokem. Kluci se do něj pustili s nadšením – náš tým T-JOY má vlastní vlajku i hymnu, jezdíme na soustředění a účastníme se regionálního přeboru. V naší kategorii soutěží jen dva týmy, a letos se nám podařilo vyhrát.
Klienti se s dobrovolníky zapojují i do péče o meruňkový sad – osévají pole, instalují ptačí budky, sází levandule nebo chrání stromy proti zvěři oplocením. Tyto aktivity nejen udržují sad v dobré kondici, ale zároveň dávají klientům smysluplnou práci a příležitost být součástí komunity.
Ne každému vyhovují skupinové aktivity, proto máme i dobrovolníky pro individuální setkávání. Jeden dobrovolník se věnuje jednomu klientovi – chodí do bazénu, kina, na výstavy, na procházky se psy, nebo si jen povídají u kávy. Takto trávený čas umožňuje klientům budovat hlubší vztahy a užívat si volný čas podle svých představ.
Dobrovolnictví přináší úlevu také rodičům našich klientů – získávají prostor pro sebe nebo pro zbytek rodiny. Mohou si odpočinout a aspoň na chvíli vypnout, což je pro ně nesmírně důležité.
Díky dobrovolníkům se klienti posouvají k větší samostatnosti – učí se cestovat, platit, navazovat nová přátelství. Někteří si dosud nedokázali sami přejít silnici nebo se v prostoru vůbec neorientují, a jsou zcela závislí na rodičích. Chtěli byste ve třiceti letech chodit ven jen se svými rodiči? S dobrovolníky získávají nové zkušenosti, učí se od nich a těší se na společně strávený čas. Dobrovolníci jsou pro ně kamarádi.
Ivona Kozlová, koordinátorka dobrovolníků
