Je předposlední listopadová sobota a náš seriál Dobrovolník v akci přináší další díl. Tentokrát jsme si popovídali se sedmnáctiletou dobrovolnicí Neomi Ježkovou.

Mohla by ses čtenářům na začátek představit?
Zdravím! Jmenuji se Noemi Ježková a je mi 17 let.

Jak ses dostala k dobrovolničině?
Když jsem chodila do prvního ročníku na gymnáziu, na hodinu k nám přišla koordinátorka dobrovolníků, představila nám význam dobrovolnického centra a dala nám možnost se stát jeho součástí. Když jsem napsala svůj kontakt na papír zájemců, co koloval mezi lavicemi, moc jsem nevěděla, do čeho jdu. Některé věci člověk musí prostě zkusit. O pár týdnů později jsem se zúčastnila zaškolovacího výcviku, kde mi došlo, že Rolnička je trefa do černého.

Co tě vedlo v současné době pomáhat?
Ze začátku jsem měla čistě chuť dělat něco dobrého. Pak se ukázalo, že dobrovolnictví mi toho dává na oplátku strašně moc a že má mnohem rozsáhlejší přínos, než jsem si původně myslela.

Jak dlouho už takhle pomáháš?
Snažím se pomáhat dva krásné roky.

Dokážeš říct co ti udělalo během současného pomáhání největší radost a že jsi si v tu chvíli uvědomila že děláš správné rozhodnutí?
Nejkrásnější je, když mi někdo z klientů dá najevo, že mě bere a má mě rád. Většinou to není slovy, ale třeba objetím, doneseným čajem, nakresleným obrázkem, bafnutím…

To je pro mě asi ta největší odměna a povzbuzení, že to, co dělám, má cenu.

Popsala bys nám, co přesně děláš ty v této oblasti?
Účastním se jednorázových akcí, jako jsou například taneční, pobyty a tábory, ale z dlouhodobějšího hlediska jsem v projektu Kamarád pro volný čas. To znamená, že jednou týdně s mojí klientkou podnikáme to, co si naplánujeme nebo to, co zrovna chceme :). Něco tvoříme, chodíme ven, pouštíme draka, nakupujeme, navštěvujeme jump arénu, díváme se na seriál… Někdy jen tak povídáme. Většinou spolu trávíme dvě hodiny.

Jak tě vnímají lidé, když za nimi přijdeš ty jako dobrovolnice?
Každý pod pojmem dobrovolník vidí něco jiného, a tak vnímám, že se i lidé dívají na mě různě. Pro člověka, který má s prací dobrovolníka osobní zkušenost, (ať už jde o klienta, jeho rodiče nebo jiného pracovníka) věřím, že jsem pomocí, za kterou je dotyčný vděčný.

Zároveň jsem ale zvyklá, že většina známých a kamarádů, kteří toho o Rolničce moc neví, nechápou, proč “o svým volným čase nechodím spíš po brigádách”. I když mají pravdu, že kvůli dobrovolnictví jsem své brigádničení dost omezila, ale vůbec mi to nevadilo, nevadí a neudělala bych jinak.

Co vlastně všechno obnáší dobrovolničení?
Určitě je moc moc důležité být otevřený novým věcem a nebát se tak trochu skočit do neznáma. Sama se mám v oblasti péče i komunikace s klienty co učit, ale nikdy na to nejsem sama. Pravidelně se účastním supervizí, na kterých mám možnost podělit se o své zážitky, sdílet jakékoliv obavy a ptát se na jakékoliv otázky. Každý problém se dá vyřešit. Zároveň na hromadných akcích je dobrovolníků několik. Ti mi jednak kolikrát také prakticky pomůžou, ale zároveň tu pro mě jsou jako dobří přátelé.

Hodí se ti tato činnost v téhle době nějak do budoucího života?
Zkušenosti, které díky dobrovolnictví získávám, se mi hodí i mimo Rolničku už dneska. Navíc jsem díky němu změnila svojí představu o vysoké škole z grafické na obor ergoterapie. Takže ano, hodit se bude. Moc.

Chtěla bys ještě na závěr něco sdělit naším čtenářům?
Dobrovolnictví není nějaká novinka, s kterou by přišla Rolnička. I když můžu práci pro ní doporučit všemi deseti, chápu, že každému sedne něco trochu jiného a měl by to “něco” najít. Protože si myslím, že dobrovolnictvím by si měl každý nějak “oficiálně” projít.

Autor: Lukáš Jirka
Zdroj: JV PRESS Tisková a mediální kancelář (článek)