Mladý budoucí záchranář Adam i v této době pomáhá aspoň online v domově pro seniory.
Mohl by ses čtenářům na začátek představit?
Jmenuji se Adam Kruml, je mi 17 let, bydlím v Chocni a jsem student. Chtěl jsem studovat zdrávku, ale jelikož jsem měl těžší úraz zad, nemohl jsem být přijat, a tak studuji něco jiného. Pokud by se mi záda zlepšila, chtěl bych si dodělat zdravotní školu a jít pracovat na záchranku jako řidič, popřípadě řidič-záchranář. Určitě bych ale v budoucnu chtěl pracovat ve zdravotnictví, nebo sociálních službách. Mezi mé koníčky patří focení, hlavně techniky IZS, výlety, auta a zdravotnictví. Také mě hodně baví pomáhat lidem, jak starým, tak nemocným. Beru život pozitivně, a hlavně s nadhledem.
Jak ses dostal k dobrovolničině?
Jelikož mě hodně baví práce s lidmi, tak jsem oslovil zdejší Domov seniorů, zda bych mohl například seniorům číst knížky, dělat s nimi různé aktivity, brát je na procházky apod. Tato činnost musela být zaštítěna Oblastní charitou, kde jsem dostal nabídku se stát dobrovolníkem i pro jiné instituce, kterou jsem samozřejmě rád přijal.
Co tě vedlo v současné době pomáhat?
V současné době nadále pokračuji ve své dobrovolnické činnosti v Domově seniorů formou online setkání, protože jsou návštěvy zakázané i pro dobrovolníky (což je samozřejmě pochopitelné). Na jaře v první vlně Covidu jsem jako dobrovolník také online doučoval a nyní ve druhé vlně se pokouším spolu s Oblastní charitou rozjet call centrum pro opuštěné seniory. Mělo by fungovat jako psychická podpora formou přátelského popovídání. Jelikož máme doma těžce nemocnou babičku, nemohu jít momentálně pomáhat přímo do terénu.
Jak dlouho už takhle pomáháš?
Přes 2 roky.
Dokážeš říct, co ti udělalo během současného pomáhání největší radost, a že jsi si v tu chvíli uvědomil že děláš správné rozhodnutí?
Jelikož teď pomáhám jen online, tak mi dělá radost, že se vždy klienti těší na online setkání a jsou rádi, že mě vidí alespoň virtuálně.
Popsal bys nám, co přesně děláš ty v této oblasti?
Tak všeobecně i před Covidem v Domově seniorů čtu svým klientům knížky, povídám si s nimi, hraji s nimi deskové hry. K jednomu z klientů beru vždy sebou i svou fenku, se kterou se velice rád mazlí. Také mám v Domově jednu klientku po centrální mozkové příhodě, kterou se snažím znovu rozmluvit, lépe poznávat věci a rozvíjet u ní jemnou motoriku u částečně ochrnuté ruky. Před Covidem jsem ještě také chodil pomáhat odpoledne do školní družiny ve Speciální základní škole. Tam jsem s dětmi dělal také různé aktivity, jako třeba malování, hraní společenských her, nebo vyrábění různých věcí.
Jak tě vnímají lidé, když za nimi přijdeš ty jako dobrovolník?
Mám svoje stálé klienty, takže naše setkání jsou vždy radostné. Co se týče dětí ve družině, tak tam mě vždy brali jako kamaráda a parťáka.
Co vlastně všechno obnáší dobrovolničení?
Ve všech oblastech dobrovolničení je určitě zapotřebí velká chuť do této práce, empatie, trpělivost a obětování svého volného času. Jinak se dá dobrovolničit opravdu různě, jako třeba dobrovolničení u seniorů, u dětí, v různých organizacích, kroužcích anebo třeba různých sbírkách.
Hodí se ti tato činnost v téhle době nějak do budoucího života?
Určitě, je to parádní zkušenost a člověk stále poznává nové věci.
Chtěl bys ještě na závěr něco sdělit naším čtenářům?
Pomáhat může opravdu každý, stačí i jen to zkusit.
Autor: Lukáš Jirka
Zdroj: JV PRESS Tisková a mediální kancelář (článek)