V našem prvním dílu seriálu jsme vyzpovídali dobrovolnici Olgu. Olga je mladá nadějná dobrovolnice, která září už na dálku úsměvem a chutí pomáhat.
Mohla by ses čtenářům na začátek představit?
Jmenuji se Olga, je mi 30 let. Mám ráda zvířata, děti a hrozně ráda komunikuju s lidmi. Poslouchám vyprávění starších, co zažili za svého života, maminky co provádějí jejich děti za lumpárny. Chodím do přírody, abych se nabila klidem a energií. Jako většina se věnuji domácnosti a rodině.
Jak ses dostala k dobrovolničině?
Hodně jsem sledovala co se děje momentálně kolem mě, jak je nedostatek pečovatelů, pomocníků a lidí celkově. Na sociálních sítích jsem viděla mnoho nabídek, v hodně zařízeních sháněli dobrovolníky k seniorům i do nemocnic, na pomoc s rozvozy potřebných věcí těm kdo nemůžou ven. Začala jsem odpovídat na nabídky.
Co tě vedlo v současné době pomáhat?
Hlavně soucit s lidmi, je jich tolik co potřebují pomoct a lidi co se o ně starají je moc málo. Takhle mám dobrý pocit, že jsem tam, kde to je potřeba. Jednou to můžu potřebovat i já a budu vděčná za každou i sebemenší pomoc.
Jak dlouho už takhle pomáháš?
Dobrovolnictví jako takové jen 14 dní, do toho pracuji v DD Dobětice. Je to krátká doba, ale rozhodně budu pokračovat i po krizové situaci. Je mnoho lidí, kteří potřebují pomoci a nemají nikoho blízkého, který by se postaral, nebo mají, ale jsou daleko nebo nemají dostatek času.
Dokážeš říct, co ti udělalo během současného pomáhání největší radost, a že sis v tu chvíli uvědomila, že děláš správné rozhodnutí?
Takových věcí je mnoho. Například podávám jídlo jedné „babičce“ a ona se usmívá jako sluníčko. Lidé se usmívají, někteří pohladí, jiní poděkují. Vím, že jsem se rozhodla správně, mám neuvěřitelný pocit štěstí a naplnění z pomoci někdo to bere jako obtěžování, vůbec to tak není. Jsou jako moje rodina a ráda podám pomocnou ruku každému, kdo ji potřebuje, nebo kdo požádá o pomoc.
Popsala bys nám, co přesně děláš ty v této oblasti?
Já dělám tak nějak od všeho něco. Pečuji o seniory v DD, jde o hygienu, podávání jídla, pomocí s oblékáním. Samozřejmě nezbytné povídání a poslouchání. Mimo DD rozvážím nákupy, chodím do lékárny pro léky, uklízím těm, co mě požádají. Prostě od všeho něco.
Jak tě vnímají lidé, když za nimi přijdeš ty jako dobrovolnice?
Asi jako v běžném životě, vědí, že jsou kolem nich lidé, kteří jsou tam hlavně kvůli nim, že se na nás mohou obrátit s pomocí. Nejspíše je jim jedno, zda jsme kvalifikované sestry nebo jen lidé, kteří přišli pomoci, je zlá doba a jsme potřeba. A až to vše skončí, budeme si moci říct – byly jsme tu a něco jsme dokázaly.
Co vlastně všechno obnáší dobrovolničení?
Dobrovolničení je vlastě vše v jednom, jsme ruce, co pohladí, vykouzlíme úsměv, i když jsme unavení. Pomůže se vším, co je potřeba, s nákupy, jídlem, obchůzkami. Vlastně děláme vše co je potřeba. Hlavně to nikdo z nás nebere jako práci nebo nutné zlo. Je to naplnění.
Hodí se ti tato činnost v téhle době nějak do budoucího života?
Je to zkušenost, kterou by si měl projít každý, aby si všichni vyzkoušeli co to je pomáhat do vyčerpání. Určitě vše z toho využiju i nadále, jsou to věci, které děláme běžně pro sebe, ale tady to děláme pro jiné.
Chtěla bys ještě na závěr něco sdělit naším čtenářům?
Řekla bych každému ať je k ruce tam kde je potřeba, všichni jsou potřební a i maličkost pomůže. Dobrovolnictví není práce nebo zaměstnání za mzdu. Je to o lidskosti, podání ruky a hlavně dobrému pocitu že jsem udělala něco nesobeckého a moc potřebného. Prosím pomozte nám v tomto úsilí. Každá pomoc je vítána.
Autor: Lukáš Jirka
Zdroj: JV PRESS Tisková a mediální kancelář (článek)