Honzík ležel za pecí a do díla se mu pranic nechtělo. Koukal do stropu, plácačkou odháněl mouchy, pochutnával si na máminých buchtách a nechal lidi, ať si myslí, že je hloupý. Zůstal by tam navždy, kdyby jednoho dne máma neřekla: „A dost, Honzíku! Jsi chlap jako hora, půjdeš do světa, ať se dozvíš, jak to tam chodí!“

A Honzík se dozvěděl. Naučil se v těch cizích krajích dokonce tolik, že se málem stal králem. Moudrá byla jeho máma, když ho za tou pecí nenechala ležet a poslala ho na zkušenou.

Moudrost pohádek stojí za zamyšlení. Zkušenost je totiž nepřenosná a dokud mladý člověk není nucen postavit se čelem situacím, které přicházejí ve světě, kde máma nenosí buchty a nezametá chodníček, nemají důvod dospět. A je úplně lhostejné, jestli do světa vyrazí pěšky s uzlíkem přes rameno, nebo s krosnou na zádech vlakem nebo autem. Ona zkušenost totiž přichází díky nutnosti opřít se o své vlastní síly.

Právě takovou zkušenost přinášejí našim dobrovolníkům roční pobyty v sousední zemi. Mladí Němci přijíždějí do českých hostitelských organizací a Češi zase do Německa. Za dlouhé roky, kdy pomáháme mladým lidem vycestovat, s nesmírnou radostí zjišťujeme, že jejich dobrovolnické aktivity jsou pro organizace velkým přínosem. Základní a střední školy tak v hodinách němčiny získávají nenahraditelnou příležitost propojit své žáky s mladými rodilými mluvčími. Zapojují však mladé Němce i do ostatních předmětů, jako jsou hudební, výtvarná a tělesná výchova. Víme, že čeští studenti se s německými dobrovolníky setkávají i mimo školu a naprosto nenásilnou formou tak vznikají přátelství, která jsou základem soudržnosti a demokracie v pohraničí.

Němečtí dobrovolníci přijíždějí i do ekologických organizací, muzeí, charitativních spolků či organizací, které pečují o lidi s postižením. Ze všech těchto míst k nám přicházejí zprávy o přínosu, jímž dobrovolnická služba organizaci obohatila.

Je proto velmi důležité, aby naše práce pokračovala a abychom dostali příležitost šířit myšlenku příhraničního dobrovolnictví dál a aby se o možnosti roční zahraniční pomoci dozvědělo co nejvíce organizací. Je také důležité, aby se co nejvíce mladých Čechů dozvědělo o možnosti prozkoumat kulturu, zvyky i pracovní příležitosti na druhé straně hranice. Aby tak využili možnosti udělat tuto zkušenost bez rizik spojených s počáteční neznalostí nového prostředí a díky celoroční péči koordinátorů na české i německé straně mohli nastartovat svůj osobní i profesní život.

Pojďme (s)růst v Evropě a navázat tak na tradice našich předků, kteří dobře věděli, že součástí dospělosti a samostatnosti je jedině silná osobní zkušenost.

Autorka: Naďa Pažoutová

Projekt: Posilování porozumění a přeshraniční spolupráce

Podpořeno: Česko-německý fond budoucnosti, číslo projektu 4-23-14000