SRDCEM V PĚT P: PŘÍBĚHY, KTERÉ SPOJUJÍ aneb když se z obav rodí přátelství

Dobrovolnictví v programu Pět P pro mě bylo ideální příležitostí, jak smysluplně využít svůj volný čas a zároveň mít pocit, že dělám něco, co má skutečný význam. Na začátku jsem však cítila velké obavy. Nevěděla jsem, co mě čeká, a představa zodpovědnosti za malého člověka, který je ve světě ztracený, na mě silně doléhala. Pochybovala jsem o sobě, bála jsem se, že budu příliš tichá, nejistá a že Isabelce nebudu umět nabídnout dostatek vhodného programu.

Před první schůzkou s Isabelkou byl můj strach největší. Měla jsem obavy, že si spolu nesedneme a že mezi námi nevznikne žádné pouto. Isabelka zpočátku působila spíše introvertně, ale nakonec jsme spolu strávily o hodinu více času, než bylo plánováno. Právě tato první zkušenost měla na mě velmi pozitivní vliv – uvědomila jsem si, že moje obavy nebyly potřebné, a hned po první schůzce ze mě většina strachu opadla.

Teď, o dva měsíce později, se moje strachy proměnily. Místo obav z ticha mám spíše problém Isabelku udržet v klidu, když je to potřeba. Isabelka neměla ideální průběh dětství, přesto život prožívá s úsměvem přes celý obličej. Je to neskutečně silná dívka, na které by člověk nepoznal žádné rány z minulosti.

Jsem velmi vděčná, že mohu svou dobrovolnickou zkušenost prožívat právě s ní, s extrémně energickou, zvídavou a nadšenou holčičkou. Krásně se doplňuje moje klidná povaha a otevřenost k naslouchání s Isabelčinou upovídaností a potřebou všechno znát a být všude přítomná. Velmi mě baví pozorovat její osobní rozvoj a postupné získávání sebedůvěry.

Tyto momenty mají velký vliv i na mě – učí mě trpělivosti a dávají mi pocit, že i drobná pozornost může mít velký dopad. Řekla bych, že jsem pro Isabelku bezpečným a komfortním člověkem. Zpětná vazba, ať už od Isabelčina tatínka, který se pro ni snaží dělat to nejlepší, nebo od samotné Isabelky, mi dodává odvahu pokračovat dál a utvrzuje mě v tom, že moje snaha má smysl.

Na závěr mohu říct, že dobrovolnictví v programu Pět P mě nejen naplňuje, ale také mě osobnostně posouvá. Pomáhá mi překonávat vlastní nejistoty, dává mi pocit smysluplnosti a radosti z maličkostí. Těším se na další společné chvíle, na Isabelčin další rozvoj i na vývoj našeho přátelství.