Když se řekne dobrovolnictví v domovech pro seniory, většina lidí si představí společné povídání, procházky nebo doprovod při volnočasových aktivitách. Méně známou, ale stále častěji využívanou možností je také podpora klientů/pacientů prostřednictvím panenkoterapie. Právě zde mohou sehrát důležitou roli i dobrovolníci, kteří svým časem, trpělivostí a citlivým přístupem pomáhají vytvářet bezpečný prostor pro navázání vztahu s klientem.
Jak panenkoterapie vznikla
Panenkoterapie (anglicky Doll Therapy) se začala rozvíjet v 80. a 90. letech 20. století především ve Velké Británii, Austrálii a dalších zemích, kde se hledaly nefarmakologické způsoby podpory lidí žijících s demencí. Jejím základem je princip péče a vztahové vazby – realistická panenka může u některých lidí vyvolat pocit bezpečí, potřebu pečovat nebo navázat kontakt s okolím.
Důležité je zdůraznit, že panenka není klientovi vnucována. Vychází se z principů individuálně zaměřené péče (person-centred care) a respektu k jeho přání. Pokud o panenku klient neprojeví zájem, není tato metoda využívána.
Co říkají odborné studie
V posledních letech bylo publikováno několik systematických přehledů, které hodnotily účinnost panenkoterapie u lidí s demencí žijících v pobytových sociálních službách.
Nejnovější systematický přehled a metaanalýza z roku 2023, která zahrnovala deset studií, ukázala, že panenkoterapie může významně přispět ke snížení neklidu, agitovanosti, bloudění, podrážděnosti nebo apatie. U části klientů bylo pozorováno také zlepšení nálady a větší pocit psychické pohody. Současně autoři upozorňují, že nebyl prokázán významný vliv na samotné kognitivní schopnosti, například paměť.
Studii je možné najít v databázi PubMed: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37980780/
Také novější přehled publikovaný v roce 2024 potvrzuje, že panenkoterapie může podporovat komunikaci, sociální kontakt a psychickou pohodu lidí žijících s demencí. Zdůrazňuje však, že její využití musí být vždy dobrovolné, citlivé a založené na respektu k důstojnosti každého člověka.
Jakou roli mohou mít dobrovolníci?
Panenkoterapie nemusí být výhradně doménou personálu. Pokud je její využití součástí individuálního plánu péče a dobrovolník je seznámen se zásadami citlivého přístupu ke klientovi, může být právě on tím, kdo věnuje dostatek času společnému setkání.
Dobrovolníci mohou být trpělivými průvodci při společných posezeních, naslouchat vyprávění seniora/pacienta, reagovat na jeho emoce nebo vytvářet klidnou atmosféru, ve které se tento člověk cítí bezpečně. Nejde přitom o samotnou panenku, ale především o vztah, pozornost a lidskou blízkost, které společně pomáhají navázat kontakt.
S panenkoterapií mám osobní zkušenost. Navštěvují se svými panenkami pravidelně jako dobrovolnice Domov pro seniory Valerie v Děčíně. Byli první, které jsem s touhle ne úplně tradiční myšlenkou oslovila a byli velmi vstřícní. První setkání proběhlo skupinově a reakce seniorů byly velmi pozitivní. Odkaz na příspěvek z této akce – https://www.facebook.com/share/p/19PHgZdzgZ/ . Při dalších návštěvách jsem i navštěvovala pokoje seniorů, kteří projevili zájem. V rámci dobrovolnictví jsem i realizovala jednu jednorázovou akci v Domově se zvláštním režimem – sraz sběratelek retro kočárků a reborn panenek. Odkaz – https://www.facebook.com/share/p/1CJx3RTXDv/ . V budoucnosti je mým plánem více propojit tyto komunity a pořádat společné akce pravidelněji.
Panenkoterapie ukazuje, že i zdánlivě jednoduché prostředky, mohou mít pro některé lidi s demencí velký význam. Pokud je využívána citlivě, s respektem k osobnosti člověka a jako součást individuálně zaměřené péče, může být cenným nástrojem nejen pro pracovníky různých zařízení, ale také pro dobrovolníky, kteří svým časem a lidským přístupem přispívají ke kvalitě života seniorů/pacientů.
Zpracovala: Helena Valentová Břoušková, Dobrovolnické centrum ADRA, pobočka v Děčíně – helena.valentova@dcul.eu